Socializace

Socializace je věčné téma pejskařů. Tím, jak se zdůrazňuje její význam, dochází čím dál častěji k opačnému problému – přesocializování. Setkávám se s různými pejskaři a tím pádem různými přístupy k socializaci. Někteří z nich mají čtyřměsíční štěně a ještě s ním pořádně nebyli venku kromě zahrady, protože se bojí, aby něco nechytlo. A jiné už dva měsíce navštěvuje psí parky, jeho páníček mu umožňuje kontakt s každým psem i člověkem, který to dovolí. Co je správně? Budu sice psát hlavně o lidech a psech, ale socializace je samozřejmě i o různém prostředí, zvucích, seznamujete psa s různými povrchy, ale i situacemi.

Socializace je každopádně důležitá, ale nic se nemá přehánět. Když začnete pozdě nebo téměř nesocializujete, pes nebude umět komunikovat s jinými psy a nebude umět vyhodnocovat správně chování a vzhled cizích lidí – narážím na lidi v kapuci, klobouku, chodící o holi, hrající si děti, cyklisty atd. Na druhou stranu, pokud štěněti ukazujete, že má jít do kontaktu s každým psem a člověkem, který se mu líbí, může vzniknout jiný problém – toto chování bude chtít dělat stále, i když vy si řeknete, že už stačilo.

Jak poznat, jestli socializujete dost? Odpovědí je chování vašeho psa. Pokud s ním chodíte ven do cizího prostředí, kde se setkává s různými lidmi, psy, ale i situacemi, pozorujte, jak se chová. Pokud vám připadá často nesvůj, vystrašený, uštěkaný, je třeba něco změnit. Neznamená to, že potřebuje ještě více lidí a psů a větší kontakt s nimi. Znamená to, že byste měli v socializaci určitě pokračovat, ale vybírat si prostředí, které zvládá. Ubrat na lidech a psech, zvětšit vzdálenost od nich, tak aby pejsek zjistil, že se nemusí bát a mohl hlavně pozorovat. Až to zvládne, můžete se více přibližovat nebo jít do míst, kde je lidí a psů o něco více. Nakonec zvládnete i návštěvu jarmarku nebo psího parku.

Pokud se ale váš pejsek chová opačně tzn. dožaduje se taháním, štěkáním ke každému psovi, kterého vidí a automaticky utíká ke každému člověku, který se mu líbí, je třeba také upravit podmínky socializace. Protože tohle chování vašeho psa vám asi věčně vyhovovat nebude. I když mu budete chtít dopřát zábavu, nebude to pokaždé možné. Ať už proto, že se to cizímu člověku nebo psovi nemusí líbit nebo se dotyční nelíbí vám, případně vy nebudete mít právě čas nebo to dokonce bude nebezpečné, protože je blízko silnice apod. V tom případě je načase vašeho pejska naučit dvě věci – 1. ne ke každému objektu jeho zájmu mu dovolíte běžet a 2. pokud si chce jít hrát, tak se musí nejdřív slušně chovat tedy netahat a neštěkat. I to se učíme na socializačních procházkách nebo kurzech.

Součástí socializace je také učení klidu venku. Jde jednoduše o klidné pozorování toho, co se děje, odpočívání místo neustálého kontaktování předmětů, živých tvorů apod. Hlavně temperamentní psi se musí klid učit, není u nich automatický, neumí prostě vypnout. Respektujte jejich aktivní povahu, ale nenechte se strhnout k neustálé aktivitě. Dopřejte jim pohyb a mentální stimulaci, ale učte tyto psy také vypnout a odpočívat. Dělejte na procházkách pauzy, kdy jen stojíte nebo se na chvíli posadíte na lavičku a v klidu pozorujete okolí.

Závěr? Ve výchově a výcviku psa jde o komunikaci a respektu. Vy komunikujete se psem a pes s vámi. Pes má výborné pozorovací schopnosti, na základě kterých se učí. My se musíme naučit pozorováním, co znamenají různé projevy chování psa a podle toho vychovávat tedy i socializovat. A slovo respekt tady znamená respektovat jeho individualitu. Nechtějme udělat z pejska, který má nedůvěru a ostražitost v genech, takového, co se nechá od každého pohladit. I my jsme takoví jací jsme a chceme, aby nás tak ostatní brali.