Jak tlak na výkon ovlivňuje učení psů

Snažit se nebo být

Na lekcích a kurzech se často setkávám s tím, že jsou lidé hodně zaměření na výsledek. Přijdou, protože chtějí psa něco naučit. Mají jasno – pes by měl umět chodit u nohy, nereagovat na psy, přiběhnout na zavolání. A protože jim na tom záleží, opravdu se snaží. Soustředí se na techniku, na správné načasování, na to, aby to dělali dobře.

Ale čím víc se snaží, tím víc se často odpojují – od psa, od sebe, od přítomného okamžiku. Pes pak najednou není parťák, ale úkol. A v té snaze o správné provedení se může úplně ztratit to nejdůležitější: vzájemné vnímání.

Jiný přístup: místo tlačení na výsledek zkusit vnímat

Dřív jsem při tréninku hodně přemýšlela, co přesně dělat, jak to dělat správně, jak psa „něco naučit“. Chtěla jsem, aby to šlo vidět – aby to šlo dopředu, aby byl výsledek. Jenže jsem si neuvědomovala, že mě tahle snaha odpojuje od toho nejdůležitějšího – od samotného psa, od přítomnosti, od vnímání.

Postupně jsem začala vnímat rozdíl mezi tím, když se snažím psa zvládnout a když jsem s ním a vnímám ho. Když jsem přestala tlačit na výsledek a přestala psa vnímat jako problém, který je potřeba „opravit“, začal se dít posun. Ustoupil stres. Přišel klid. Najednou jsme víc spolupracovali.
Nemusela jsem tolik řídit a kontrolovat. Stačilo být v přítomném okamžiku, naslouchat, co mi pes říká, a reagovat na to.

Místo „musíme něco zvládnout“ to bylo „jsme spolu, zvládneme to postupně“.
To změnilo všechno.

Příběh z praxe

Pamatuju si jednu lekci, kdy přišla panička s mladým psem. Bylo vidět, jak moc jí záleží na tom, aby všechno dělala správně – odměnit včas, mít správný postoj, používat správný tón hlasu. Byla až křečovitě soustředěná. Celou dobu sledovala každou svou akci, jako kdyby šlo o složení zkoušky – a úplně přitom přestala vidět svého psa.

V jednu chvíli se mě zeptala:
„A proč mě neposlouchá? Vždyť se fakt snažím!“
A já jí řekla něco, co možná nečekala:
„Právě proto.“

Když se moc soustředíme na výkon, přestaneme vnímat přítomnost. V hlavě běží seznam úkolů, ale náš pes v tom zůstává sám. A cítí to.
Cítí náš tlak. Cítí, že nám jde o něco hodně důležitého. A i když ho milujeme a chceme pro něj to nejlepší, v té snaze se od něj můžeme nechtěně odpojit.

Setkávám se s tím často. Obzvlášť když někdo přichází kvůli problémům, kde se pes dostává do stresu jako nežádoucí reakce na cizího psa nebo stres z auta apod. V tu chvíli neučím jen techniku a strategii, jak situaci zvládnout. Ptám se i:

Jak se v té situaci cítíš ty?
A jak si myslíš, že se cítí tvůj pes?

Jednou z mých častých rad není „udělat cvičení“. Je to – jen být.

Sednout si opodál jiného psa – ať už jsou to tři nebo dvacet metrů – to určuje právě ten váš pes.Vzít si psa k sobě, hladit ho, dýchat a jen se dívat (mimochodem víte, že existují speciální doteky Tellington T-Touch, které uklidňují?). Klidně společně pozorovat svět. A nic ho přitom neučit. Jen spolu být.

Právě tím ho ale učíme něco důležitého:
že i když se nedaleko něco děje, nemusíme nic řešit
že spolu můžeme být v klidu

Není to magie. Jsou to malé věci, které mají velký vliv

Několik jednoduchých tipů, které můžeš začít používat hned:

1. Zeptej se sám sebe: „Co teď cítím?“

Ještě než se podíváš na psa, zkus se na chvíli podívat do sebe. Cítíš napětí? Strach? Očekávání? Vztek? Pojmenování vlastního pocitu ti dá šanci nereagovat automaticky a vnímat situaci vědoměji a začít to měnit. Nečekej, že zklidníš svého psa, když jsi sám ve strachu nebo vzteku. O tom, jak být tady a teď si můžeš přečíst v článku Jak zařídit, aby tě pes opravdu vnímal? Buď tady a teď.

2. Vnímej psa jako parťáka, ne jako úkol

Když pes udělá něco „nevhodného“, nesoustřeď se jen na opravu chování. Zaměř se na to, co se děje jemu. Možná je nejistý. Možná přetížený. Možná jen potřebuje víc prostoru. Vnímat psa jako živou bytost, ne jako projekt, mění dynamiku vztahu.

3. Dopřejte si „trénink bez tréninku“

Vyraz ven bez plánu něco učit. Jen se projít. Nech psa čmuchat. Zastav se s ním. Sleduj ho. Vnímej, co dělá, co ho zajímá. Pokud cítíš napětí nebo nejistotu, sedněte si spolu někam opodál a jen buďte. Takové chvíle budují vztah mnohem víc než pět opakování povelu „sedni“. Chceš, aby byl součástí tvého života? Ale co děláš, abys ty byl součástí jeho života?

4. Menší cíle, víc vnímání

Nemusíš zvládnout celou procházku dokonale. Stačí si dát malý cíl – například, že přejdete jednu ulici v klidu. Zaměř se na kvalitu chvíle, ne na kvantitu výkonu. Polož si taky otázku: Věřím svému psovi, že to dokáže, když na tom budeme spolu pracovat? Nebo jen přemýšlíš nad tím, jestli TY ho to zvládneš naučit?

5. Práce s dotekem a dechem

Pokud jsi nervózní, pravděpodobně to přes tělo přenášíš i na psa. Zkus se někde v klidu zastavit, přiložit ruku psovi na hrudník nebo na záda, párkrát se zhluboka nadechnout. Dovol si povolit napětí ve svém těle a spojit se tak se svým psem. Uklidní vás to oba, ale možná to chce více času, buď trpělivý.

Trénink nemusí být o výkonech.
Může být o vztahu, klidu, přítomnosti a důvěře.
A právě tehdy se věci začnou skutečně měnit.