Přivolání není jen povel. Je to klíč ke svobodě tvého psa.

Možná sis to už někdy řekl/a: „Kéž bych ho mohl pustit na volno…“
Ale hned jsi to zavrhnul/a, protože nevěříš, že tě poslechne.

Přivolání ale není o dokonalosti. Kurzy, kde garantují 100 % přivolání jsou nesmysl. Jde přece o tebe a psa, živé bytosti, které dokonalé nejsou. Je to o důvěře, vztahu a poctivém tréninku, který se vyplatí. Pro psa totiž není nic krásnějšího než svoboda – a pro tebe klid, že se vrátí, když ho zavoláš.

Začni od začátku: přivolání není „jen jeden povel“

Spousta lidí učí přivolání jako jeden univerzální povel. Třeba „ke mně“. Jenže psa to po chvíli přestane bavit. Proto se vyplatí mít v rukávu víc přivolávacích „her“:

• Přivolání dlouhým jménem – třeba Ariiiiiii („i“ na konci funguje skvěle a psi na něj výborně reagují)
• Běhací přivolání – zavoláš psa a zároveň utíkáš opačným směrem (funguje u spousty psů lépe než stát na místě).
• Schovávačka – schovej se a zavolej, pes tě bude hledat a učí se držet pozornost.
• Přivolání na odměny různých druhů – někdy pamlsek, jindy hračka, jindy jen pochvala nebo dotyk.
• a spousta dalších her jako přivolání na štěrkátko (podle F. Šusty, přivolání „na mravence“, 3, 2, 1 start apod., které učím na kurzech

Každý pes reaguje jinak – a každá situace vyžaduje jiný přístup. Čím víc her, tím větší šance, že si vybereš tu správnou ve správný čas.

Trénuj sebekontrolu = lepší přivolání

Sebekontrola je základ, na kterém stojí přivolání. Pokud pes umí odolat pokušení (běžící pes, zajímavý pach, dítě s míčem), zvýší se šance, že tě poslechne i venku.

Trénuj třeba:

• „Koukej na mě“ i s rušivkami (třeba s pomocníkem s jiným psem).
• Odložení s přivoláním, i když kolem projde člověk, pes, nebo cyklista.
• Klid, i když házíš oblíbené hračky
• Zastavení na dálku – ne všichni psi se dají přivolat, když už běží za něčím, ale mnozí zvládnou zastavit.

⛓ Používej stopovačku – pes má svobodu, ty jistotu

Stopovačka (dlouhé vodítko, obvykle 10 m) ti dá prostor trénovat přivolání bez rizika, že se pes rozběhne za něčím nečekaným.

• Na stopovačce se pes učí reagovat i ve větší vzdálenosti.
• Pokud tě neposlechne, můžeš ho jemně přibrzdit nebo zastavit.
• Je to bezpečný způsob, jak psa pustit na „volno“ v době, kdy to ještě úplně neumí.

Trénuj postupně – nechtěj všechno hned

Přivolání se trénuje jako každý jiný cvik, takže:

1. Doma nebo na zahradě, kde je minimum rušivých vlivů.
2. V klidném prostředí na procházkách, kde můžeš psa odměňovat za každý příchod.
3. V cizím prostředí, kde už jsou zvuky, pachy, jiní psi nebo lidé.

Bez toho, aniž by sis vybudoval/a pevný základ, to v terénu nebude fungovat. A je úplně normální, když to chvíli trvá. Nejdřív musíš mít dobré základy, na kterých pak dále stavíš.

Odepnutí psa z vodítka je o tom, jak moc jsi připraven/a na různé situace. Přivolání není záruka, že vždycky přijde. Ale čím víc se mu věnuješ, tím víc svobody mu můžeš bezpečně dát.

Přivolání není jen o psovi – je i o tobě

Velkou roli v tom, jestli psa opravdu pustíš na volno, hraje taky tvůj vlastní strach. Možná už tvůj pes přivolání docela zvládá, ale ty mu pořád úplně nevěříš. Bojíš se, že uteče, že se něco stane… a že ho nebudeš mít pod kontrolou.

Tohle není výčitka – je to naprosto pochopitelné. Ale často se právě tady skrývá to hlavní, co přivolání brání: vnitřní potřeba mít věci pod kontrolou. U psa, ale často i v osobním životě.

Přivolání totiž není jen technický povel. Je to i proces, při kterém se učíš důvěřovat. A taky pouštět kontrolu, vystoupit ze své komfortní zóny a připustit možnost, že to zvládnete i bez vodítka. Ne hned. Ale postupně, s tréninkem a vědomím, že děláš, co je ve tvých silách, a zároveň dáváš svému psovi prostor a svobodu. Při tréninku se tak nevěnuji jen psovi, jak ho něco naučit, ale také tobě, abys to dokázal i ty.

Chceš pomoct s přivoláním? Učím ho na individuálních lekcích i kurzech – prakticky, v terénu a podle toho, co potřebuje právě tvůj pes. 🐶

Ozvi se nebo sleduj moje akce Kurzy a akce nebo FB stránky @vychovapsusrespektem – společně to dáme. 💚