Jak zařídit, aby tě pes opravdu vnímal? Buď tady a teď.

„Buď tady a teď.“ Tahle fráze už nějakou dobu rezonuje nejen ve světě seberozvoje, ale i ve výchově psů. A i když to zní trochu ezotericky, v praxi je to velmi praktická věc. Jenže – co to vlastně znamená?

Mobil v kapse, oči na psa

Představ si klasickou situaci: jdeš se psem na procházku, ale koukáš do mobilu a odpovídáš na zprávy. Pes zatím očmuchává každý kousek trávy, sjíždí „pesemesky“, možná hledá něco na zub, nebo vyhlíží, co by prohnal. Oba si jdete svou cestou – ty svou, on svou. Žádná tragédie, říkáš si. A máš pravdu.

Jenže… když ti pes vůbec nevěnuje pozornost a zajímá ho úplně všechno kromě tebe, je možná čas se zastavit. Ne proto, že jsi špatný páníček, ale protože vztah a spolupráce se psem jsou věci, na kterých se dá krásně pracovat. A často to začíná právě u toho „být tady a teď“.

Nehledej včerejšek, neboj se zítřka

„Být tady a teď“ znamená být v přítomném okamžiku. Nevrtat se v tom, co pes kdysi provedl, ani se nebát, že se to zase stane. Když tě ovládne strach nebo předtuchy, začneš automaticky jednat podle minulých zkušeností. A hádej co – často si tím přivoláš stejný výsledek.

Například: máš psa, který nemá rád ostatní psy. Vidíš v dálce psa a už v hlavě slyšíš štěkot, cítíš napětí v ruce na vodítku… Reaguješ dřív, než se něco vůbec stane – přitahuješ psa, panikaříš, vyhýbáš se rychle situaci. Pes to samozřejmě vycítí. A podle toho se zachová.

Takže – co dělat?

Zastav se. Nadechni se. Vyhodnoť, co se děje právě teď. Jak se cítíš? Máš emoce pod kontrolou? Jak se chová tvůj pes v tuhle chvíli? Nepředstavuj si, jak se choval včera!

Buď přítomný. Protože právě tehdy máš šanci věci opravdu ovlivnit. Když jsi klidný, vnímáš, co se děje, a reaguješ vědomě – máš mnohem větší šanci, že se situace vyvine dobře. A pes to ucítí. Budeš pro něj kotva, ne panikář.

Samozřejmě je třeba vědět, jak se v různých situacích zachovat, znát různé strategie a metody, které vám oběma pomůžou nejen tuhle situaci zvládnout, ale posunout se díky těmto zkušenostem k pohodovým procházkám. Být tady a teď je jen jedním dílkem v puzzle k tomuto cíli.

Po akci – klid

I když se situace nepovede dokonale, nevadí. Není třeba se hroutit nebo obviňovat sebe nebo psa. Zhodnoť to bez emocí. Co šlo udělat jinak? Co vyšlo dobře? Všechno jsou to zkušenosti, které tě posouvají dál.

Pamatuj – tvůj pes tě nevytáčí proto, aby tě naštval. On ti jen nastavuje zrcadlo. Učí tě zvládat situace s větším klidem, sebedůvěrou a vědomím. Je to tvůj učitel. A ty jeho. Nejen pro chvíle, kdy je s tebou, ale i pro běžný život. Jen se zamysli, jestli to, co zažíváš v těchto situacích se psem, není běžné i v tvé práci nebo v partnerském vztahu. Nemáš často pocit, že nemáš situaci pod kontrolou? Že zbytečně podléháš strachu, co se stane? Proč se to neučit se svým čtyřnohým přítelem, který si na nic nehraje a upřímně ti zrcadlí, jestli už jsi udělal pokroky nebo ne.

Nejste dokonalí. A to je v pořádku.

Nemusíš být zenový mistr. Ale můžeš být lepší verzí sebe sama – pro sebe i pro svého psa. A když se ti to občas nepodaří? Tak příště zas o kousek líp. Jste na té cestě spolu. Tady a teď.

A právě to mě na téhle práci nejvíc baví. To, že se člověk se svým psem navzájem učí. Že si lidé díky společnému soužití se psem začínají všímat svých silných i slabších stránek – a mají chuť s nimi pracovat. Být u té proměny, stát u zrodu hlubšího porozumění, většího klidu, lepší spolupráce… to je obrovsky naplňující.

Je to vlastně takové koučování na obě strany – psa i člověka. Ale zároveň i cesta osobního růstu. I mého. Ať už pracuju s jednotlivcem nebo dvojicí člověk–pes, pořád tam vnímám jednu věc: vztah, který se vyvíjí, mění a zraje. A já mám to štěstí být součástí. Pomáhat ho tvořit.

Jsem moc ráda, že v této práci mohu kromě klasické práce se psem využít i jemnější, mimosmyslovou komunikaci – naslouchání tomu, co pes (a často i jeho člověk) sděluje bez slov. A také techniku SRT, která pomáhá odhalit a uvolnit skryté bloky, vzorce nebo napětí, které mohou ovlivňovat chování, komunikaci i celkovou harmonii ve vztahu. Pro mě je to další vrstva porozumění a možnost, jak pomoct tam, kde někdy slova nestačí.